To je název soutěže, do které jsme se zapojili spolu s žáky 2. základní školy Litomyšl (U Školek) v kategorii Tvoříme společně. Děti pod vedením paní učitelky Míkové k nám do Domova Na Skalce chodí už druhým rokem. Jak to všechno začalo?
Děti byly se školou v kině – obyčejná situace, která ale měla neobyčejný následek. Film, který byl promítán byl o holčičce, která měla starou babičku a té už se spousta věcí pletla, mnohé si nepamatovala, nebyla akční a vždy veselá… a holčičce se za ní nechtělo moc chodit. Jednoho dne babička zemřela. Vnučce to bylo líto, bybička jí chyběla a litovala každé chvilky, kdy s babičkou mohla být a nebyla. Rozhodla se proto, že bude dávat radost ostatním babičkám a začala navštěvovat domov pro seniory. Paní učitelka u filmu plakala jak želva, mnohé holčičky taky, kluci drsňáci slzičky zadržovali.
A pak děti napadlo, že by také mohly dávat radost. Darují proto týden co týden hodinu svého času seniorům z domova se zvláštním režimem. Zpívají jim, povídají si, společně tvoří….
Z tohoto příběhu vznikla koláž fotografií, výrobků a dopisu, který paní učitelka poslala do soutěže. Byli jsme vybráni, užili jsme si cestu do Prahy, viděli jsme se s paní ministryní práce a sociálních věcí a dokonce jsme vyhráli 3 místo. To ale není podstatné.
Podstatné je to, že v praxi vidíme a radujeme se z toho, jak se generace vzájemně obohacují, přinášejí si radost a užívají si společný čas. A až bude někdo lamentovat, kam ta dnešní mladá generace spěje, my víme své….
