13.9. 2024 V létě jsme v CSP Litomyšl přivítali tři stážisty – dva budoucí lékaře Kláru a Radka a budoucí sociální pracovnici Zuzanu. Zeptali jsme se jich, jak vnímají naši organizaci, jak se na ni dívají očima mladých lidí, jak na ni pohlížejí jako „lidé zvenčí“, kteří ale na rozdíl od veřejnosti měli možnost nás v rámci stáže celkem důkladně poznat. Jejich odpovědi, poznatky a pocity vám přinášíme.
První otázka byla, proč si pro stáž vybrali právě nás. Odpovědi nás nepřekvapily a všichni tři se shodli – blízkost bydliště, touha poznat sociální službu, její nastavení a fungování.
S jakými očekáváními jste do CSP Litomyšl šli? Jak byla vaše očekávání naplněna, jaká byla realita?
Klára: „Očekávala jsem klienty staršího věku s různými chorobami a diagnózami, mobilní i imobilní. Čekala jsem ale větší podíl klientů, kteří jsou i ve svém věku samostatní. Realitou ovšem je, že v Domově jsou klienti, kteří nejsou schopni žít bez nepřetržité péče.
Zuzana: „Překvapil mě počet zaměstnanců. Před stáží jsem si nedokázala představit, kolik lidí se na chodu Domova podílí. A že jich je opravdu hodně! Práce každého z nich je podstatná a důležitá.
Radek: „Přemýšlel jsem, jaká bude v Domově atmosféra. První dojem Domova Pod Školou nebyl vůbec dobrý. Spletité, úzké, nepřehledné chodby, ve kterých jsem se zprvu ztrácel. Domov Na Skalce také nebyl z nejpříjemnějších díky stísněným prostorům. Představoval jsem si modernější zázemí, které by alespoň trochu ulehčovalo náročnou práci pečujícího personálu.
Klára: „Ale zase je potřeba říct, že prostředí tvoří i personál. Já jsem ho viděla jako milý a stále dobře naladěný. Všichni, včetně klientů působí jako velká rodina a mě vřele přivítali jako nového člena. Na mě naopak prostředí působilo velmi domácky. V budově Na Skalce mě překvapila bezpečnostní opatření – uzamykatelná okna, zamčené dveře, schodišťové zábrany. A chápu že v této službě to není možné jinak.
Co jste se v CSP Litomyšl během stáže naučili?
Zuzana: „Chtěla jsem především vidět práci sociálního pracovníka a každodenní fungování organizace. Teoretické znalosti ze školy jsou užitečné, ale praxi přímo v zařízení se nemohou rovnat. Chtěla jsem si vyzkoušet komunikaci s klienty a odbourat v sobě i určitou nervozitu právě při komunikaci. Měla jsem k tomu hodně příležitostí a velmi mi to pomohlo.
Radek: „Chtěl jsem vidět realitu sociálních služeb, jak to chodí doopravdy, ne jak je to psáno v učebnicích. Zjistit, jaká je práce s lidmi, jejichž šance na uzdravení nebo navrácení do normálního života je minimální až rovna nule. Během stáže jsem nakoukl pod pokličku reality sociálních služeb a dost mi to otevřelo oči co se týče zázemí, typického klienta i náročnosti práce pečujícího personálu.
Klára: „Chtěla bych poděkovat za to, jak všichni o mojí stáži přemýšleli, jak mi ji připravili. Každý den jsem měla přesný itinerář činností, které mám zvládnout. Sestry mi se vším ochotně pomohly, poradily, nechaly mě si úkony vyzkoušet. Naučila jsem se natočit EKG, měřit hladinu hemoglobinu a další věci.“
A otázka na závěr – Bylo něco, co vás v CSP Litomyšl překvapilo?
Klára: „Pozitivně mě překvapila funkční komunikace mezi sestrami a pečovatelkami na poradách. Zájem o individuální potřeby klienta. Co mě překvapilo nemile je nadměrná administrativa, práce sester někdy připomíná práci sekretářek.“
Zuzana: „Překvapilo mě, jak ochotně mi klienti ochotně vyprávěli své příběhy, jak mi sdělovali, že jsou v Domově spokojení, což myslím, že nemusí být obvyklé.“
Radek: „Velmi nepříjemně mě překvapil stav obou budov. Naopak musím vyzdvihnout, že i přes takto ztížené podmínky má personál často až heroický, velmi profesionální a lidský přístup, což je vidět na poskytované péči, jejíž úroveň je velmi vysoká.
My děkujeme našim mladým budoucím kolegům za náhled, za možnost se jich ptát a za otevřenost při jejich odpovědích. Přejeme jim, aby je profese, kterou si vybrali, bavila a sobě přejeme, aby se do sociálních služeb dostávali takoví skvělí lidé jako jsou Klára, Zuzana a Radek.
