V říjnu 2018 jsme byli pozváni na 2. základní školu U školek v Litomyšli, abychom žákům popovídali o stáří. Že seniorský věk není jenom volný čas, radost z široké rodiny a moudrost ale též období neduhů, ochabování svalů, problémů se zrakem a sluchem, zapomínání a dalších ne příjemných věcí jsme probírali s žáky druhého stupně.
Dali jsme jim též okusit, jaké to bude, až jednou zestárnou. Jak těžké budou jejich ruce a nohy, protože zesláblé svalstvo nepracuje tak, jako pracovalo dříve, jaké bude hůře vidět, jak se budou hrbit, aby si ulevili…. Navlékli jsme je do obleku, který pracuje na systému závaží a omezení pohybu, nasadili jsme jim speciálně upravené brýle, které napodobí vadu očí.
Dlouho jsme si povídali i o demenci a o tom, jak jí předcházet. Zdravě jíst, hýbat se, trénovat myšlení, umět odpočívat, nedělat sto věcí njednou, omezit působení záření z počítačů a mobilů, nebýt pořád on-line, nezahlcovat hlavu stovkami podnětů…. To je dnes třeba mladým lidem říkat. Demenci to asi nevymýtí, ale tahle generace ještě má šanci přemýšlet o tom, co dělat jinak, aby nebyla tak ohrožená.
Dalším důvodem besedy bylo i to, přiblížit svět seniorů dětem. Proč se babička ptá na to samé už potřetí? Proč nejde maličko rychleji, když já tak spěchám, proč pořád mluví o tom, že dřív bylo líp? Proč mi neodpoví na sms, když už jsem jí pětkrát ukazoval, jak to má udělat, proč ji nezajímá, když mluvím o skvělé nové aplikaci v iphonu? Desítky otázek…. Je třeba naučit mladé empatii, porozumění, zvolnění, naslouchání seniorům. Věříme, že rodiny i školy to dělají dobře. A pokud i my můžeme přispět svoji troškou do mlýna, je nám potěšením. 
